Domácí koželužství

Hledání

Aktuality

Pár kůží na buben bude tak v březnu 2017, činěné ne dřív než v květnu

Počet návštěv od 21.3.2010:
statistiky

Jak získat kůže různých tvrdostí

Tvrzené kůže

Tříslovinové kůže, které měly být co nejtvrdší. Používaly se ve středověku na součásti zbrojí, případně zpevnění štítů atd., prostě tam, kde ohebnost nehrála žádnou roli a šlo jedině o tvrdost. Tvrzení vychází z jednoduchých poznatků, se kterými se každý koželuh už určitě setkal.

 

Takže pokud chcete tvrzenou kůži, vložíte jí do zahřáté vody, potom kůži vyndáte, ztvarujete jak potřebujete (na to je třeba forma) a co nejprudčeji usušíte. Různí lidé se liší v názoru na to jak moc kůži zahřát. Někdo říká že kůži lze na jednu až dvě minuty vložit do vařící vody, jiní před tím varují. Vím, že vařením kůží se vyrábí klih. Očekávám tedy, že pokud kůže ve vařící vodě trochu zklihovatí, bude po usušení jako uschlý klih, tedy hodně tvrdá. Na druhou stranu pokud zklihovatí moc, bude asi příliš křehká než aby byla použitelná na něco jiného než na lepení. Kdo nechce riskovat, zahřeje vodu jen na takovou teplotu, aby v ní udržel ruku (když to vydrží kůže na člověku, vydrží to i ta činěná). Tam potom kůži můžeme nechat i déle než jen tu jednu až dvě minuty.

Kůže jsem nikdy tvrdit nezkoušel, zato dobře vím jak tvrdnou když se rychle suší. Takže jsem si naprosto jistý že to funguje, ale konkrétní návod jsem opsal a nějakých stránek.

Tuhé kůže

Kůže, které sice neměly být úplně tvrdé (určitá poddajnost byla nutná např. i proto, aby se z ní dalo později šít), ale přeci jen co nejpevnější a nejodolnější. Typickým příkladem použití takové kůže je výroba podrážek bot.

Zaprvé tyto kůže neměly být úplně pročiněné (na řezu měl uprostřed zůstat světlý proužek). Dále musely být dostatečně tlusté (hovězí; jiné se snad ani nepoužívaly). Vlastní dokončování potom probíhalo takto (zhruba,protože jako obvykle každý to dělal jinak):

Po dokončení činění se kůže nechaly pomalu vysychat. Jakmile vyschly do polosucha, koželuh si kůži rozložil na stole a jal se do ní tlouct půlkulatou dřevěnou palicí. Kůže s celým povrchem potlučeným ukládal v haldách, aby nevysychaly. Smyslem bylo co nejvíc kůži zhustit, aby byla tuhá. Koželuh takto vytloukal kůži dvakrát denně po několik dní (pokud kůže příliš vyschly, musely se před tlučením navlhčit). Kůže se poté vyhladily na desce a namastily lojem (nebo směsí loje s tekutým tukem, ale s převahou loje) a pomalu vysušily.

Postup přesně takto jsem nikdy nedělal takže třeba efekt toho tlučení moc posoudit nemůžu. Zato mám ale ozkoušené, že tuhý tuk (sádlo, lůj) kůži učiní celkem hutnou, a že kůže neměkčená je dost tuhá.

Polotuhé kůže

Tohle je nejtypičtější způsob finalizace třísločiněných kůží. Začneme tím, že z vyčiněné kůže mechanicky (třeba hladítkem) vymačkáme co nejvíc vody, kůži potom lehce namastíme olejem (třeba běžným konzumním řepkovým) po masové straně a vyvěšenou ji necháme pomalu uschnout.

Kůže je teď docela tvrdá a asi taky zkroucená. Nevadí, důležité je že už není promáčená vodou. Kůži teď opět navlhčíme, ale jen tak, aby nenasákla. Potřebujeme aby změkla, ale zase aby nezačala zase měnit barvu na obvyklý vzhled promáčené kůže. Po různých pokusech jsem dospěl k tomu, že kůži celou ponořím do vlažné vody a průběžně kontroluji změknutí. Nesnažím se se docílit konzistence mokré kůže, chci jen aby změkla a byla snadno ohebná. U kůzlečí kůže to trvá asi půl hodiny, u tlustých kůží to může být i den.

Pak kůži vyrovnáme hladítkem (jak to jde), namastíme nějakou lehčí mazací směsí, necháme zvolna uschnout, znovu namočíme, znovu namastíme a tak dále, dokud nedosáhneme požadované měkkosti. Do posledního maštění můžeme použít nějaký více impregnační tuk, třeba lůj nebo lněný olej.

Namáčí se jenom mírně. Zaprvé - kdybychom kůži rozmočili úplně, kůže by se vrátila do "mokrého" stavu a tím bychom zrušili efekt všech operací které jsme ve finalizaci udělali (snad trochu kromě maštění). Dále plně namočená kůže má větší tendence vysychat nerovnoměrně (obsah vody v tlustších částech je výrazně vyšší). Místo toho tedy kůži úplně sušíme a potom namočíme jen trochu. DOPLNĚNÍ: Zjistil jsem že u kůží, jejichž tloušťka se na různých místech hodně liší, to není nejlepší. Když tlusté místo konečně začne měknout, tenké už je rozmáčené. U takové kůže se mi osvědčilo navlhčování zabalením do mokrého ručníku.

Hladítko se používá kvůli vyrovnání kůže do roviny a zároveň vyrovnává případné nerovnosti na masové straně.

Tímto postupem můžeme sice kůži dělat různě měkkou, ale jen do určité hranice. Bez měkčení se k měkké kůži nedostaneme.

Měkké kůže

Postup je v podstatě stejný jako u polotuhých kůží, ale s jednou výjimkou - po každém mazání zařazujeme ještě měkčení. Měkčit můžeme libovolným způsobem a asi nepřekvapí, že mírnější způsoby měkčení dávají méně měkkou kůži než ty drsnější (třeba přes hranu). Měkčím vždy po namaštění, protože mám dojem že se přitom tuk lépe zapracuje do kůže.