Domácí koželužství

Hledání

Aktuality

Počet návštěv od 21.3.2010:
statistiky

Obecně o činění kůží

Při hledání informací obvykle narazíte už ve chvíli, kdy se snažíte zjistit co vlastně to činění je. Jistě, máte nějakou vlastní představu, ale bylo by dobré to vědět přesně a odborně. Tak co se dočteme? Činění je postup, který mění kůži na useň. Dobré ne? Pokud pátráte dál v nezávislých zdrojích, dozvíte se pravděpodobně, že useň je výsledný produkt činění kůže. Víc si člověk ani nemůže přát.

Proč se vlastně ta kůže činí? Ze dvou důvodů - činěná kůže (tedy useň) je jednak měkká i za sucha a jednak nepodléhá zkáze. Cokoli, co vzniklo z kůže, je to měkké a nepodléhá zkáze může být označeno jako useň - ať už jsme k tomu dospěli jakkoli. Takže kůže, kterou jsme právě stáhli z ovce, useň není - je sice měkká, ale po pár dnech začne hnít. Pokud bychom surovou kůži jen tak usušili, taky z toho nebude useň - sice nehnije, ale zato ztvrdne a je lámavá. Jakmile se začneme zamýšlet nad usní na dobové podešve (která je činěná, ale přitom dost tvrdá), dostaneme na tenký led, ale co se dá dělat. Dokonalou definici usně prostě neseženeme.

Jedním z důvodů, proč se useň tak špatně definuje, je i ten, že existuje hromada různých postupů na činění. Každý je jiný, každý s kůží dělá něco jiného a přitom výsledkem všeho je useň. Cest, které nás dovedou od kůže k usni, je mnoho.

Na druhou stranu všem druhů činění musí předcházet určité přípravné kroky (téměř vždy stejné) a po činění zase nějaké dokončující. Postup celé výroby usně tedy můžeme shrnout do několika kroků:

 

Zhruba tak nějak by měl vypadat postup výroby usně. Není to ale dogma! Např. mízdření můžeme vklidu zařadit a po loužení a odchlupení - přitom loužení kůži už taky namočilo, takže to redukuje nutnost námoku (i když úplně vychlou kůži je také lepší před loužením namočit. Kdo ochlupuje bez loužení, může vynechat neutralizaci. Kožešiny se ještě na začátku musí vyprat. A tak dále.

 

Pokud si nejste jistí, dodržujte tento postup aspoň jednou a experimentujte až při dalším pokusu.

Kůže a voda

Konečně jsem sehnal trochu informací o tom, co vlastně dělá voda v kůži. Nejsem chemik, tak se případným chemikům omlouvám za případné nepřesnosti, ale takhle jsem tomu porozumněl.

Kůže je síť kolagenových vláken. Jakmile kůži namočíme, část vody se nějak spojí s vláknem (které díky tomu nabobtná), část zůstane v mezerách mezi vlákny, ale hlavně část vytvoří jakýsi obal kolem každého jednotlivého vlákna. Pochopil jsem, že vlákno se rádo váže na okolí, takže pokud je kolem voda, naváže na sebe vodu a vytvoří takový futrál. Tím se vlákno odizoluje od okolí a zůstává ohebné.

Když kůže vysychá, vodní obal kolem vlákna se ztrácí a vlákno hledá na co jiného by se navázalo. A najde jiné vlákno. Takže při vysychání se vlákna postupně chytají na sebe chemickými vazbami (tuším že vodíkovým můstkem, ale je to celkem jedno), kůže přestává být sítí a materiál tak ztrácí svou ohebnost a měkkost. Proto při sušení i vyčiněné kůže je třeba měkčit, a tedy mechanicky pohybovat s vlákny a přetrhávat vazby.

Vlastní činění potom spočívá v tom, že se snaží zamokra vodní obal kolem vlákna nahradit něčím jiným, co se na vlákno naváže pevněji a při vysychání se to neztratí. Při činění tříslovinami jsou to právě ty třísloviny, při kamencování molekuly obsahující hliník (používáme hlinitý kamenec) atd. Měkčení takové kůže je jednodušší, protože část vazeb u vlákna je spotřebováno na vázání těch činících látek a ne jiných vláken.